Jak moc bolí odstranění tetování? Tak takhle se nikdo, kdo se nechává tetovat, asi předem nezeptá. To ale neznamená, že ji nebude řešit v budoucnu. Bát se bolesti, zejména té, kterou neznáme, je logické a přirozené. Strach z bolesti nás chrání před činy, které mohou bolest přivodit. Mnohdy něco neriskujeme jen proto, že by to mohlo bolet. Proto osobně nechápu sport, jakým je box, který bolest cíleně přináší. A na druhou stranu obdivuji všechny, kdo se oddávají adrenalinovým sportům. Zážitek z překonání strachu musí být úchvatný, zvláště, když je ve hře riziko bolesti, která se nedostavila. Padák se po dlouhém volném pádu otevřel, guma skok z mostu přibrzdila a z mořských hlubin se potápěč vynořil bez zranění. Jak to souvisí s odstraňováním tetování, které zmiňuji v titulku? Řeším to jako otec, jehož dcera měla v osmnácti skvělý „nápad“ nechat se takto ozdobit.
Jako otec jsem si vždycky přál, aby se mým potomkům vedlo co nejlépe. Aby se jim bolest vyhýbala a v pubertě, aby nespadly do pastí, jež jim jejich věk přichystá. Sám jsem nekuřák, k tvrdým drogám mám despekt a co se alkoholu týče, rád si skleničku vína s přítelkyní nebo pár piv s kamarády dopřeji. Trochu jsem doufal, že děti na tom budou podobně. Ovšem za co bych dal ruku do ohně, tak drogy podávané pomocí injekční stříkačky se jim vyhnou, a to díky tomu, že se bojí fyzické bolesti. Když ta nejmladší na prahu dospělosti přišla s tetováním, byl to šok. Přece i při tetování vrážejí do člověka jehly. A ne jednou, ale mnohokrát. „To tě to nebolelo?“ ptal jsem se užasle.
Odpověď mě vlastně překvapila, přestože jsem ji tušil. „Trochu, ale dalo se to vydržet.“ Šlo o výrazný grafický symbol mající symbolizovat svobodu (nic takového v tom nevidím, ale jsem jen „otec ze staré školy“). Jenže teď se to nehodí. Jednak kvůli práci, jednak symbol zřejmě znamená něco jiného, než se na internetu dočetla. Prostě klasická chyba mládí, zbrklosti a nadšení. Takže bolest při tetování má za sebou. Teď řešíme bolest při odstranění tetování, protože chybí ono nadšení, které vznik kérky doprovázelo. Není sama, výzkumy udávají, že v současnosti je tetováno zhruba 25 % Evropanů a je jasné, že ne každý je s ním spokojený až do smrti.
Řešili jsme to s dcerkou dost dlouho a férově můžu říct, že jsem přečetl vše, na co jsem při hledání narazil. Zatímco při tetování musí být kůže čistá, aby se tatér nespletl a neudělal linku vedle, u odstranění tetování může být „mastná“ od znecitlivujícího krému, který bolest nedopustí. Při tetování se vám pod svrchní část pokožky musí zabodnout jehličky, při jeho odstraňování se dá použít speciální laser, který bolest nezpůsobuje. To ale samozřejmě neznamená, že jde o pohodlnou záležitost. Nicméně není to tak hrozné, jak si člověk v myšlenkách představuje.
Doma už to máme za sebou. „Co bylo horší? Tetování nebo odstranění tetování,“ ptám se po zákroku. „Nejhorší bylo se odhodlat a představa bolesti, akce samotná nakonec byla v pohodě,“ zněla odpověď a v hlase byla jasně patrná úleva.
Je to asi podobné, jako když stojí člověk na hraně mostu přivázaný na pružném laně. Chce skočit, ví, že si zážitek dopřály tisíce lidí před ním, ale stejně se bojí. Je to v naší přirozenosti. Nakonec skočí a hodinu po skoku už nechápe, proč se tak moc bál.
Dneska už vím, že odstranění tetování stojí trochu času, trochu peněz a hodně zbytečného strachu. Dcerka to ví taky, což jí ale nebrání v přemýšlení nad další permanentní ozdobou. Naštěstí ale po téhle zkušenosti přemýšlí s mnohem větší pokorou a výhledem do budoucna. Ať zase nemusí sáhnout k „odstraňovacímu“ řešení.