S tetováním se dnes běžně setkáváme a není, jako v minulosti, považováno za označení lidí pochybných mravů. Naopak je módním doplňkem, kterým se pyšní obyčejní lidé i celebrity. Ne vždy ale bylo jen estetickou záležitostí a i dnes má v mnoha kulturách své místo mimo módu.
Necháváme se tetovat proto, že chceme na svém těle mít něco, co nás charakterizuje a provází celým životem. Tetování má pro nás hlavně soukromý význam a podle toho si vybíráme motiv. Není nutné, aby ho chápalo okolí, kérka je naše soukromá záležitost a nikomu nejsme povinni význam vysvětlovat. V dobách minulých ale často bylo používáno právě proto, aby okolí informovalo o jeho nositeli.
Hluboko v historii se zdobení těla používalo spíše pro medicínské nebo náboženské účely. Mělo odlákat nemoci a choroby a fungovat jako prevence, nacházelo se v místech akupunkturních bodů a podél kloubů. U mnoha kmenů byl pak význam především rituální a spojený s nějakou životní událostí – svatbou, vstupem do dospělosti, první menstruací a mnoha dalšími. Jeho úkolem bylo dát ostatním najevo, že jeho nositel již je například ve věku bojovníka, může již počít dítě, ale také vypovídalo o životní události nebo zážitcích. Každá kultura měla své vlastní motivy a významy tetování. V kmenech v Polynésii si například ženy poté, co jim zemřel manžel nebo dítě, dávaly tetovat spodní ret na znamení smutku. Na Havaji bylo tetování rodokmenem, aby každý věděl, kdo je s kým příbuzný. Ve Středomoří byl hlavním motivem znak rodu a jeho nositelé jej chápali jako součást dědictví.
Starověk a středověk na západních kontinentech využíval tetování pro značkování a odlišení, zatímco východ si udržoval dále svoje tradice a motivy, které s drobnými změnami přetrvávají dodnes. Nepálští obyvatelé si během života museli tetování opatřit, aby si po smrti mohli zajistit jeho prodejem dlouhý a spokojený život. Na Fidži by pak netetované ženy po své smrti byly napadány dušemi jiných zemřelých a musely jim sloužit. Novozélandští Maorové měli svůj obličej potetovaný, aby vypadali hrůzněji a děsivěji pro své nepřátele, zároveň ale tetování fungovalo téměř jako podpis, pod očima byly znaky rodokmene, na čele hodnost a na lících a pod nosem osobní charakteristika nositele. Indián kmenů Siouxů a Dakotů zase věří, že jejich bloudící duch v podsvětí je vyzván k ukázání tetování a pokud žádné nevlastní, jeho duch bude bloudit navěky. Africké kmeny vzhledem k barvě kůže spíše než tetování používali zjizvení, význam tohoto typu zdobení kůže byl podobný jako u tetování.
Motivy a znaky se lišily a vyvíjely dle kultur a kontinentů. Dnes se již různé proudy tetování spojují a prolínají, v minulosti se však daly celkem přesně rozlišit. Indiáni dávali přednost motivům znázorňujícím zvířata a přírodu, domorodé kmeny se zaměřovaly spíše na rituální ornamenty, pro Asii byly specifické motivy květin, draků a ryb, severské země charakterizovaly sekery, uzly, kříže a válečníci. V Evropě pak převládaly motivy pramenící z cest námořníků, tedy lodě, ptáci, palmy a kotva. Ostatně symbol naděje, lásky a víry – trojice kotva, srdce, kříž – je vidět v mnoha galeriích tatérů i dnes. Stejně jako mnoho dalších symbolů, ornamentů a znaků, které i přes svou cestu staletími neztratily svůj původní význam. Jedno je pro tetování společné v minulosti i přítomnosti – vždy by mělo být originální a jedinečné. A pokud si nevíte rady, dobr tatér vám s návrhem toho pravého a jediného pomůže.
1 komentář