Zařízený byt může být kvalitní, promyšlený a přesto tak trochu anonymní. Právě proto se čím dál častěji objevují interiéry, ve kterých nový nábytek doplňuje starší kus, zděděná komoda nebo svítidlo z bazaru. Nejde o nostalgii, ale o charakter.
Poptávka po starším nábytku roste už několik let a nesouvisí jen s cenou. Roli hraje kvalita zpracování, únava z katalogových interiérů a také to, že řada lidí chce mít doma něco, co nemá soused ani kamarád.
„Interiér, ve kterém je všechno nové a koupené najednou, může působit trochu jako showroom. Chybí mu vrstvy. Jeden starší kus přitom dokáže celý prostor zlidštit,“ říká interiérová designérka Anke Glut.
Co starší kusy do interiéru přinášejí
Především jinou kvalitu materiálu a řemesla. U nábytku z druhé poloviny 20. století se běžně setkáte s masivem, kvalitní dýhou a konstrukcemi, které přežily desítky let běžného používání. To samo o sobě neznamená, že je každý starý kus lepší než nový, ale nejlepší kusy z té doby obstojí dodnes.
Druhým přínosem je patina. Dřevo, mosaz nebo kůže stárnou způsobem, který se novou výrobou napodobuje jen těžko. Právě tyto drobné stopy používání dávají interiéru hloubku.
A do třetice hraje roli udržitelnost. Nábytek, který už jednou vznikl, je z tohoto pohledu vždycky výhodnější než nový.
Jak starší kus zasadit do současného interiéru
Nejlépe fungují starší předměty tehdy, když nezůstanou osamocené, ale zároveň jich není příliš mnoho. Osvědčuje se pravidlo, že v jedné místnosti stačí jeden výraznější kus a případně jeden nebo dva drobnější doplňky.
Pomáhá také propojení materiálem nebo barvou. Pokud se odstín dřeva staré komody objeví ještě někde jinde, například na stole, rámu zrcadla nebo podlaze, kus zapadne přirozeně a nepůsobí jako cizí těleso.
Důležitý je i prostor kolem. Starší nábytek bývá tvarově výraznější, a proto potřebuje klidnější pozadí a dostatek místa. Když je namačkaný mezi další vybavení, jeho kvalita zanikne.
„Míchání starého a nového není o tom, aby se nábytek k sobě hodil stylem. Jde o proporce, barevnost a o to, aby měl každý kus v místnosti své místo,“ doplňuje Anke Glut.
Co hledat a čemu se vyhnout
U starších kusů rozhoduje konstrukce. Vyplatí se zkontrolovat spoje, stabilitu, funkčnost zásuvek nebo dvířek a u dýhovaných ploch stav povrchu. Poškozené čalounění nebo zašlý lak jsou většinou řešitelné. Rozviklaná konstrukce, hluboko zatékající vlhkost nebo aktivní červotoč už znamenají práci, která se u běžného kusu nemusí vyplatit.
Dobře se hledají komody, příborníky, jídelní stoly, křesla, svítidla, zrcadla a koberce. Naopak u sedaček a postelí je situace složitější, protože zásadní roli hraje pohodlí a hygiena.
Renovace má smysl tam, kde má kus dobrou konstrukci a zajímavý tvar. Není ale nutné vracet ho do stavu jako nový. Přebroušení do dokonalé hladkosti a nový lesklý lak umí kusu vzít přesně to, kvůli čemu byl zajímavý.
„Občas je lepší nechat kus tak, jak je, a jen ho vyčistit a ošetřit. Ne každá stopa používání je vada,“ upozorňuje Anke Glut.
Kde je hranice mezi charakterem a bazarem
Rozdíl většinou nedělá počet starých kusů, ale to, jestli za jejich výběrem stojí nějaká logika. Když se v bytě sejde několik předmětů z různých období, materiálů a barevností jen proto, že byly levné nebo po někom zbyly, výsledek působí spíš náhodně než osobitě.
Pomáhá proto předem si ujasnit, co má být v místnosti hlavní a co ustoupí do pozadí. Stejně tak se vyplatí držet omezenou barevnou i materiálovou paletu, aby staré a nové kusy tvořily jeden celek.
Vyhnout se stojí i opačnému extrému, tedy interiéru sestavenému výhradně z historických kusů. Pokud k nim nepřibude nic současného, prostor snadno sklouzne k dojmu kulisy.
„Nejlépe fungují interiéry, ve kterých je vidět, že se skládaly postupně. Nemusíte proto všechno pořizovat najednou. Někdy je lepší nechat místo volné a počkat, až se objeví kus, který dává smysl,“ uzavírá interiérová designérka Anke Glut.